Azylový dům - požehnání či prokletí?
Někteří obyvatelé našeho města ani netuší, že nějaký azylový dům v Děčíně máme – a někteří „skřípou zuby“ nad jeho existencí. Všem, kteří věnují chvíli ze svého času na přečtení tohoto článku, se pokusíme přiblížit jeho poslání.
Azylový dům pro muže a matky s dětmi funguje v Děčíně již mnoho let, jeho provozovatelem je Centrum sociálních služeb Děčín, p.o. - zřizovatelem je město Děčín. Kolektiv zaměstnanců azylového domu pracuje pod vedením Bc. Vladimíry Andrássy. Služba je provozována ve vile se zahradou v městské části Děčína - Letná.
A kdo u nás vlastně „ten azyl“ najde? V případě volné kapacity zde mohou najít pomoc muži ve věku 18 – 64 let, matky nebo otcové s nezaopatřenými dětmi a těhotné ženy – ti všichni v případě, že se ocitnou bez střechy nad hlavou. Tato situace nemusí vždy nastat liknavostí našich klientů – výjimkou není ani neseriózní chování některých pronajímatelů bytů.
Mužům, kteří chtějí pouze někde pod střechou strávit noc a nechtějí z jakéhokoliv důvodu být ubytováni na azylovém domě, nebo čekají, až se zde uvolní místo, je nabídnuta noclehárna, která funguje v suterénu objektu azylového domu.
A jak to u nás funguje? Každá matka má se svými dětmi pokoj vybavený základním nábytkem a lednicí. K dispozici dostane přikrývky, ložní prádlo a nádobí. Herna, koupelny a kuchyňky jsou společné. Ubytování není zdarma – klienti si bydlení hradí. Stravují se samostatně a jídlo si také sami připravují.
Posláním azylového domu není pouze umožnit klientovi přečkat dobu, než opět bude bydlet „ve svém“ a někde se schovat, ale je zde snaha ze strany zaměstnanců o namotivování klienta tak, aby v sobě našel chuť a sílu se vzchopit a jít ve svém životě samostatně dál. Po celou dobu strávenou v azylovém domě je klientům poskytováno poradenství – pokud o něj klient projeví zájem. V neposlední řadě mohou klienti využít pomoci ze strany zaměstnanců - například při hledání zaměstnání, při vedení domácnosti včetně vaření, při zacházení s finančními prostředky, při upevňování hygienických návyků nebo při využívání volného času. Klientovi je podána pomocná ruka tak, aby se v co největší možné míře vlastním přičiněním dostal ze své nepříznivé sociální situace - „odrazil se od pomyslného dna“ - za co možná nejkratší dobu, aby si nevytvořil na sociální službě závislost. Za velký úspěch považujeme, pokud od nás klient odchází do bydlení, ve kterém je schopen samostatného života a již se k nám nevrací. Pravdou je, že ne každý to dokáže – všichni musí chtít především sami.
Jeden, co to dokázal, při odchodu řekl:
„Přišel jsem jako člověk druhé třídy, už se tak necítím. Děkuji.“
Vlaďka Rousová – Azylový dům pro muže a matky s dětmi, Děčín